Iaijutsu history

Iaijutsu – umění tasení meče, je japonské bojové umění, představující velmi důležitou a neoddělitelnou součást vzdělání japonských šermířů, které se formovalo paralelně s kenjutsu jako reakce na rychlý a překvapivý útok. Jeho počátky jsou spřaženy se školami Tenshin Shoden Katori Shinto ryu, Tatsumi ryu nebo Take no uchi ryu, a sahají přibližně do 15. století, kdy se v Japonsku objevují a vyvíjejí první techniky tohoto umění. Původní náplní iaijutsu bylo studium technik, které umožňovaly zneškodnit protivníka jediným sekem, ať už přímo při tasení meče nebo těsně po něm. Techniky se studovaly formou kata, výhradně za použití skutečných mečů. Tyto kata, charakteristické pro jednotlivé školy, učily (a mnohé učí dodnes) jak používat meč proti různým počtům protivníků a různým způsobům útoků, s velkým důrazem kladeným na absolutní ovládnutí a kontrolu vzniklé bojové situace.

V dnešní době, kdy je použití meče už jen výhrádně výsadou studia a jeho praktické použití nemá ve společnosti místo, je vhodné iaijutsu chápat jako skutečnou disciplínu těla a ducha, založenou na předepsaném použití japonského meče. Iaijutsu je pravděpodobně ze všech bojových umění nejvíc orientované filozofickým směrem, protože se převážně praktikuje osamotě, bez partnera. A tak meč, původně nástroj smrti, se stává nástrojem života, který pomáhá překonávat vlastní psychické, fyzické nebo technické slabosti. Systematické studium technik (formou kata), kterými šermíř může zabíjet, ale nezabíjí, vede ke kultivaci lidského charakteru a k dokonalému ovládnutí vlastního „já“. Jde o schopnost zachovat se patřičným způsobem v každém jediném okamžiku. Čistě a rozhodně. Totiž, jedině dokonale klidná a vyrovnaná mysl, zbavená myšlenek na vítězství či prohru, vítězí dřív, než dojde ke skutečnému boji. A to v jakékoli podobě.

Výrazný podíl na formování koncepce iai, s důrazem na duchovní přístup k samotnému cvičení, má nepochybně Shigenobu Jinsuke (1546-1621), který ovlivnil vývoj technik tasení meče ve více než 200 školách. Jinsuke kladl velký důraz na obranné techniky a duchovní kultivaci samotných šermířů. Své umění tasení meče nazval Shinmei Muso ryu, což byla vlastně první systematizovaná škola iai. Díky velkému počtu jeho studetnů a následovníků dnes známe mnoho dalších názvů této školy, jako napřiklad Jushin ryu, Hayashizaki ryu, Shigenobu ryu, atd. Stejně tak jedna z nejrozšířenějších tradičních škol iai – Muso Shinden ryu, vychází z tradice Jinsukeho školy. Její pevné základy položil na přelomu 19. a 20. století vynikající šermíř Hakudo Nakayama (1869-1958), který celý svůj život zasvětil studiu japonského šermu. Zformoval ucelený systém kata této školy, přičemž použil techniky starých škol Omori ryu a Eishin ryu. Jeho hlavní myšlenkou bylo, že “meč už není nástroj na zabití protivníka, ale nástroj na zabití a poražení vlastního ega”. Tato výrazně nadčasová myšlenka představuje oporný bod iai tak, jak ho známe dnes. Je potřeba však mít neustále na paměti, že iaijutsu je bojové umění a jakýkoli pokus udělat z něj zábavu, divadelní představení nebo doplněk k výživě znaméná hrubým způsobem znetvořit jeho základní podstatu. Proto studium iai vyžaduje patřičnou vážnost a preciznost v souladu s tradicemi, ze kterých vychází.