Kenjutsu history

Kenjutsu - umění meče, je japonské bojové umění, jehož počátky jsou spřaženy s výskytem tradičního japonského meče a sahají až do období Nara (710-794). Japonský meč – symbol, který je odpradávna úzce spjat s historií japonského národa, kultury a lidu, byl chodem historických událostí postupně zdokonalený v jedinečnou a perfektní válečnou zbraň a zároveň byl i vysoko ceněný jako jedinečné umělecké dílo. V období Heian (794-1185) se stává výsadou japonských válečníků (samurajů) a tak umění boje s mečem prožívá svoje zdokonalení až do mistrovské podoby. Vzniklo velké množství tradičních šermířských škol – ryu (hlavně od období Muromachi 1392-1573), jejichž způsob boje se, předáváním z generace na generaci, zachoval až dodnes.

Hlavní náplní studia šermu těchto starých škol bylo studium a praktikování kata – souboje, který učí práci s mečem, učí vnímat vzdálenost a hrozbu, zdokonaluje techniku, učí správným pohybovým návykům a zároveň mentálně rozvíjí studenta prostřednictvím dopředu dohodnutých modelových situací blížících se reálnému boji na život a na smrt. Jelikož umění boje s mečem bylo pro samuraje nejen privilegium a ctnost, ale hlavně způsob jak přežít, mnoho škol si zachovalo charakteristické kata a techniky, které byly v boji jedinečné a které dávaly studentovi recept jak souboj na život a na smrt zvládnout.

Klasické kata jsou posloupnosti pohybů a technik, které byly přeneseny z úspěšných zkušeností na bitevním poli. Tyto kata byly sestaveny válečníky se značnými šermířskými zkušenostmi, přičemž jednotlivé části byly pospojovány tak, aby reprodukovaly prožitou bojovou situaci. Není v nich vítěze ani poraženého, protože každá jedna technika může způsobit smrt, pokud je provedena až do konce. Při praktikování těchto technik se používaly meče skutečné, které byly časem nahrazeny meči dřevěnými, aby nedocházelo k vážným nebo smrtelným zraněním.

Každá stará škola šermu měla svoje zvláštnosti co se týče bojového učiva a povahy technik, avšak hlavní důraz se neustále kladl na užití dlouhého meče v konfrontaci s různými válečnými zbraněmi. Studium šermu také znamenalo podrobnou znalost válečnické etikety, které byla založena na tradici meče a měla praktickou podstatu. To častokrát vyžadovalo studovat celý život od útlého dětství s cílem pochopit zbůsoby, zvyky a systém boje dané školy.